Zapékané brambory se špenátem
13. května 2010 v 19:33 | luccy
Suroviny:
brambory, sůl, pepř, špenát (špenátové listy), cibule, česnek, olej, smetana na vaření, tvrdý sýr (např. eidam), vejce
Postup:
Brambory oloupeme a nakrájíme na kolečka (můžeme předem uvařit). Na pánvi rozehřejeme olej přidáme cibuli, česnek a špenát, můžeme přidat i vejce, osolíme, opepříme a krátce podusíme. Do vymaštěného pekáčku (formy) poklademe vrstvu brambor, na kterou přidáme podušený špenát a zalejeme smetanou, posypeme tvrdým nastrouhaným sýrem.Zapečeme v troubě cca 30 min.
punčoví dort
13. května 2010 v 19:32 | luccy
Suroviny:
125 g cukru
150 g polohrubé mouky
6 vajec
75 g škrobové moučky
2 lžičky prášku do pečiva
6 cl rumu (3x 2 cl)
300 g meruňkové marmelády
2 pomeranče
1 citron
200 g moučkového cukru
1 lžíce kakaa
125 g cukru
150 g polohrubé mouky
6 vajec
75 g škrobové moučky
2 lžičky prášku do pečiva
6 cl rumu (3x 2 cl)
300 g meruňkové marmelády
2 pomeranče
1 citron
200 g moučkového cukru
1 lžíce kakaa
Postup:
Postup:
Z bílků vyšleháme tuhý sníh. Žloutky utřeme se 100 g cukru. Vše smícháme s moukou, práškem do pečiva a škrobovou moučkou. Těsto pečeme v předehřáté troubě na 180 °C po dobu 45 minut.
Vychladlé těsto dvakrát prořízneme. Slabou prostřední vrstvu dáme stranou. Zbývající placky pokapeme rumem a spodní placku navíc potřeme marmeládou.
Šťávu ze dvou pomerančů a jednoho citronu smícháme s 2 cl rumu, 50 g marmelády, zbývajícím cukrem (25 g) a s prostřední vrstvou upečeného piškotu. Celé chvilku povaříme. Směs naneseme na spodní placku piškotu. Přiklopíme horní plackou a lehce přitiskneme. Pak vrchní placku potřeme zahřátou marmeládou.
Poleva:
Smícháme zbylý rum s moučkovým cukrem. 2 lžíce polevy si dáme stranou a vmícháme do ní kakao. Dort potřeme bílou částí polevy a kakaovou polevou ozdobíme dle vlastní fantazie.
Z bílků vyšleháme tuhý sníh. Žloutky utřeme se 100 g cukru. Vše smícháme s moukou, práškem do pečiva a škrobovou moučkou. Těsto pečeme v předehřáté troubě na 180 °C po dobu 45 minut.
Vychladlé těsto dvakrát prořízneme. Slabou prostřední vrstvu dáme stranou. Zbývající placky pokapeme rumem a spodní placku navíc potřeme marmeládou.
Šťávu ze dvou pomerančů a jednoho citronu smícháme s 2 cl rumu, 50 g marmelády, zbývajícím cukrem (25 g) a s prostřední vrstvou upečeného piškotu. Celé chvilku povaříme. Směs naneseme na spodní placku piškotu. Přiklopíme horní plackou a lehce přitiskneme. Pak vrchní placku potřeme zahřátou marmeládou.
Poleva:
Smícháme zbylý rum s moučkovým cukrem. 2 lžíce polevy si dáme stranou a vmícháme do ní kakao. Dort potřeme bílou částí polevy a kakaovou polevou ozdobíme dle vlastní fantazie.
zdraví jídelníček
13. května 2010 v 19:30 | luccy
Dietní jídelníček
Co to je a komu je určen - redukční, zdravý, vyvážený nebo dietní jídelníček?
Dietní jídelníček po internetu je sestavován nutričním poradcem na základě podrobného dotazníku. Jedná se nejen o redukční a dietní jídelníček, ale i ozdravení a vylepšení vašeho stávajícího stravování za účelem prevence zdraví a lepší kondice.
Dotazník zahrnuje otázky týkající se Vašeho současného jídelníčku, zdravotního stavu, pohybového režimu a dalších detailů životního stylu (celkem cca 60 otázek). Dotazník vyplníte online, odešlete a na Vaši emailovou adresu obdržíte hotový dietní jídelníček v rozsahu cca 5-6 stran.
Tento osobní dietní jídelníček je jednorázová služba klientům, kteří:
- potřebují redukovat pár nadbytečných kilogramů
- úspěšně zvládli hubnutí a potřebují plán na udržování váhy
- se chtějí začít stravovat "zdravě"
- si chtějí nechat svůj současný jídelníček "zkontrolovat" odborníkem
- mají pocit, že jejich stravovací návyky nejsou úplně nejlepší, ale nevědí, odkud začít
- chtějí dostat pár nápadů, jak lze jejich jídelníček rozšířit, zpestřit a doplnit
- potřebují dietní jídelníček pro podporu zdravotního stavu - cukrovka, cholesterol…
- podpořit zdravotní stav a kondici
Osobní dietní jídelníček není vhodný pokud:
- cítíte, že Váš životní styl potřebuje celkovou změnu
- nemáte čas pravidelně vařit, jíte často v restauracích, jste na služebních cestách, máte náročné zaměstnání
- potřebujete redukovat více než 10kg
- jste "věční" dietáři, kteří potřebují redukční plán ušitý na míru a přímou podporu odborníka
- máte zdravotní limity, které komplikují Vaše stravování (alergie, nesnášenlivosti potravin atd.)
- myslíte, že nemáte dostatečně silnou vůli realizovat psaná doporučení nebo "na to" prostě nechcete být sami
- >> V těchto případech je pro Vás ideální volbou komplexní osobní program - všechny detaily změny stravování či redukce váhy proberete s nutričním terapeutem osobně a po dobu trvání budete mít jeho podporu.
Zemřel kardinál Špidlík
21. dubna 2010 v 13:55 | luccy
Zemřel kardinál Špidlík
V Římě v pátek 16.4.2010 večer zemřel kardinál Tomáš Špidlík. Bylo mu 90 let. Radiožurnálu to potvrdil asistent velvyslance při Svatém stolci Michal Klement a provinciál českých jezuitů pater František Hylmar. Podle něho byl Špidlík v poslední době vážně nemocný."V posledních týdnech už bylo zřejmé, že kardinál odchází z tohoto pozemského života a včera večer v devět hodin v kruhu svých spolupracovníků a přátel pokojně zemřel," popsal Hylmar.
V církevních kruzích byl Špidlík znám jako znalec východokřesťanské spirituality, který připravoval duchovní cvičení i pro papeže Jana Pavla II.
V Říme žil od počátku 50. let a téměř čtyři desítky let tam působil na české papežské koleji Nepomucenum. Absolvoval studia na papežském Orientálním ústavu a přednášel na univerzitách v Římě, ale i v Africe nebo ve Spojených státech.
V roce 1998 ho tehdejší prezident Václav Havel vyznamenal řádem Tomáše Garrygua Masaryka.
vtipy o blondínkách
14. dubna 2010 v 12:12 | luccy
Brunetka se ptá blondýnky: "Odpustila bys nevěru?"
Blondýna odpoví: "Sobě ano, ale jemu ne."
Víte, jaký je rozdíl mezi blondýnkou a cihlou?
Když vyhodíte cihlu, nevrátí se vám za dva týdny zpátky.
Víte, jak volá blondýnka do elektrárny?
Přes elektrickou zástrčku.
Víte, proč se blondýnka připojuje na internet s batohem
na zádech?
Protože jde chatovat.
Víte, proč má blondýnka v šálku čaje
vosk?
Protože si tam přidává čajové svíčky.
Blondýnka hrdě oznamuje svému novopečenému manželovi: "Drahý, tu polévku jsem ti upekla úplně sama!"
Potkají se dvě blondýnky a jedna se ptá druhé, co dělá.
"No, teď zrovna pěstuju jógu."
"Vážně? A na kolika hektarech?"
Blondýnka civí pět minut
do IQ testu
a pak překvapeně zvolá: "Jéžišmarjá, to se má vyplnit!"
Do obchodu
vejde rozhněvaná blondýnka a oznamuje prodavačce: "Přišla jsem reklamovat tuhle konzervu."
"Ehm, dobře. A co je s ní?"
"Píše se tu, že vydrží čtyři měsíce. A já jsem ji snědla za pět minut!"
Manžel blondýnky v práci prohlásil: "Moje žena dnes zachránila život mnoha lidem."
"Nepovídej," podiví se spolupracovníci. "A jak?"
"Nepodařilo se jí nastartovat."
Blondýnka oznamuje své kamarádce: "Víš o tom, že máme obě dvě na mobilu stejný PIN?"
"Vážně? A jaké je to tedy číslo?"
"Přeci čtyři hvězdičky!"
Tři blondýnky jdou do kina a jedna z nich povídá: "Z nás by byla dobrá pětice!"
Blondýnka volá v pravé poledne své kamarádce, také blondýnce: "Ahoj, zrovna jsem dosnídala... Tak co pořád děláš?"
"Teď zrovna večeřím."
Jdou dvě blondýnky po poušti, uvidí velblouda a jedna povídá druhé: "Ty ho ale zbili, chudáka koně!"
Blondýnka nutně potřebuje peníze
, a proto se rozhodne pro únos. Jde na dětské hřiště, unese odtamtud malého chlapce a napíše na lístek papíru
: "Mám Vašeho syna. Zítra v 9.00 zanechte pod skluzavkou na dětském hřišti obálku s 200 000 Kč."
Připne chlapečkovi lístek na tričko
a pošle ho s ním domů. Druhý den se jde podívat na hřiště a najde tam obálku s penězi a lístkem: "Jak jsi mi to mohla udělat?! Jsme přece kamarádky!"
Brunetka, zrzka a blondýnka ztroskotaly na ostrově
. Ze břehu je vidět na pevninu, ta je však dobrých 20 kilometrů daleko.
Brunetka se rozhodne, že se pokusí přeplavat. Skočí do vody
a plave, plave, až už nemůže a utopí se necelých 10 kilometrů od pevniny.
Zrzka, když to vidí, dostane strach. Ale je jí jasné, že je to lepší zkusit než umřít hlady, a taky skočí do vody a plave. Je lepší než brunetka, ale i tak nevydrží a utopí se na patnáctém kilometru.
Blondýnka si řekne: "Když to nevyšlo těm dvěma, já to určitě dokážu!"
Skočí do vody a plave - pět, deset, patnáct, devatenáct kilometrů od ostrova. Ale pak se zastaví a zoufale vrtí hlavou: "Ne, dál už to nejde, jsem hrozně unavená... Radši poplavu zpátky a zkusím to ještě jednou!"
Blondýnka jde do parku a všimne si nápisu: "Vstup jen se psy na vodítku!"
Zamyslí se nad tím a pak smutně konstatuje: "Vodítko snad někde seženu, ale kde mám vzít psa?"
Blondýna odpoví: "Sobě ano, ale jemu ne."
Víte, jaký je rozdíl mezi blondýnkou a cihlou?
Když vyhodíte cihlu, nevrátí se vám za dva týdny zpátky.
Víte, jak volá blondýnka do elektrárny?
Přes elektrickou zástrčku.
Víte, proč se blondýnka připojuje na internet s batohem
na zádech?
Protože jde chatovat.
Víte, proč má blondýnka v šálku čaje
vosk?
Protože si tam přidává čajové svíčky.
Blondýnka hrdě oznamuje svému novopečenému manželovi: "Drahý, tu polévku jsem ti upekla úplně sama!"
Potkají se dvě blondýnky a jedna se ptá druhé, co dělá.
"No, teď zrovna pěstuju jógu."
"Vážně? A na kolika hektarech?"
Blondýnka civí pět minut
do IQ testu
a pak překvapeně zvolá: "Jéžišmarjá, to se má vyplnit!"
Do obchodu
vejde rozhněvaná blondýnka a oznamuje prodavačce: "Přišla jsem reklamovat tuhle konzervu."
"Ehm, dobře. A co je s ní?"
"Píše se tu, že vydrží čtyři měsíce. A já jsem ji snědla za pět minut!"
Manžel blondýnky v práci prohlásil: "Moje žena dnes zachránila život mnoha lidem."
"Nepovídej," podiví se spolupracovníci. "A jak?"
"Nepodařilo se jí nastartovat."
Blondýnka oznamuje své kamarádce: "Víš o tom, že máme obě dvě na mobilu stejný PIN?"
"Vážně? A jaké je to tedy číslo?"
"Přeci čtyři hvězdičky!"
Tři blondýnky jdou do kina a jedna z nich povídá: "Z nás by byla dobrá pětice!"
Blondýnka volá v pravé poledne své kamarádce, také blondýnce: "Ahoj, zrovna jsem dosnídala... Tak co pořád děláš?"
"Teď zrovna večeřím."
Jdou dvě blondýnky po poušti, uvidí velblouda a jedna povídá druhé: "Ty ho ale zbili, chudáka koně!"
Blondýnka nutně potřebuje peníze
, a proto se rozhodne pro únos. Jde na dětské hřiště, unese odtamtud malého chlapce a napíše na lístek papíru
: "Mám Vašeho syna. Zítra v 9.00 zanechte pod skluzavkou na dětském hřišti obálku s 200 000 Kč."
Připne chlapečkovi lístek na tričko
a pošle ho s ním domů. Druhý den se jde podívat na hřiště a najde tam obálku s penězi a lístkem: "Jak jsi mi to mohla udělat?! Jsme přece kamarádky!"
Brunetka, zrzka a blondýnka ztroskotaly na ostrově
. Ze břehu je vidět na pevninu, ta je však dobrých 20 kilometrů daleko.
Brunetka se rozhodne, že se pokusí přeplavat. Skočí do vody
a plave, plave, až už nemůže a utopí se necelých 10 kilometrů od pevniny.
Zrzka, když to vidí, dostane strach. Ale je jí jasné, že je to lepší zkusit než umřít hlady, a taky skočí do vody a plave. Je lepší než brunetka, ale i tak nevydrží a utopí se na patnáctém kilometru.
Blondýnka si řekne: "Když to nevyšlo těm dvěma, já to určitě dokážu!"
Skočí do vody a plave - pět, deset, patnáct, devatenáct kilometrů od ostrova. Ale pak se zastaví a zoufale vrtí hlavou: "Ne, dál už to nejde, jsem hrozně unavená... Radši poplavu zpátky a zkusím to ještě jednou!"
Blondýnka jde do parku a všimne si nápisu: "Vstup jen se psy na vodítku!"
Zamyslí se nad tím a pak smutně konstatuje: "Vodítko snad někde seženu, ale kde mám vzít psa?"
zdravý:konopí seté
10. dubna 2010 v 16:33
Cannabis sativa, konopí seté je dvoudomá, často i jednodomá robustní bylina se vzpřímenou, řídce větvenou lodyhou dorůstající výšky 2-6 metrů. Na příčném řezu je lodyha v bazální části stlačeně válcovitá, v horní hranatá a uvnitř dutá. Semena jsou zpravidla jednobarevná, šedavě bílá až světle hnědá, hladká a bez zřetelné oddělovací vrstvy, na bázi pevně přirostlá k lůžku. Rostliny mají zanedbatelné omamné účinky, neboť obsah THC v suché hmotě nepřesahuje 0,3 %.
Pochází pravděpodobně ze Střední Asie, přesněji z údolí pohoří Altaje a Tchienšanu. Tento druh je typický pro oblasti ležící na sever od 30° severní šířky a zplaněle dnes roste např. v povodí Volhy, v Himálaji, v Mongolsku a jinde. Pěstuje se v řadě zemí Evropy, Asie a Severní Ameriky. Tento druh konopí se tradičně pěstoval jako textilní rostlina v nejteplejších oblastech i u nás.
Herba je získána z odrůd konopí schválených pro kultivaci v zemích EU.
Konopí se nepříliš dobře extrahuje ve vodě, ale lze z něj připravit čaj, který má podpůrný účinek při léčbě jinými konopnými preparáty a lehce terapeuticky působí i samotný.



zdravý:pampeliška lékařská
10. dubna 2010 v 16:30 | luccy
Kořen pampelišky obsahuje hořčiny lactopicrin, taraxacin a taraxasterin, tříslovinu, inulin (na podzim až 40%, ale na jaře jen okolo 2%), triterpeny taraxasterol a taraxerol, cholin, třísloviny, inosit, steroly, aminokyseliny, pryskyřice, silice, kaučuk (až 25%) fytoncidy a minerální látky (zejména měď, draslík a mangan), v mladých listech je obsaženo navíc značné množství vitaminu C a kyselina křemičitá, v květech jsou přítomny flavonoidy, karotenoidy, silice aj. Obsah inulínu je největší na podzim, obsah taraxacinu v červenci a září.
Sbírá se kořen (Radix taraxaci), někdy list (Folium taraxaci) nebo nať s kořenem (Radix taraxaci cum herba), velmi zřídka i květní úbory. Kořen se sbírá na jaře před rozkvětem (březen, duben), po omytí se rychle suší ve stínu nebo i na slunci, případně za umělého sušení při teplotách do 50 °C. Nedostatečně usušený kořen snadno plesniví, naopak suché kořeny bývají napadány červy nebo myšmi (proto skladovat v dobře uzavřených nádobách).
Droga povzbuzuje trávící orgány, působí mírně močopudně a žlučopudně a celkově je považována za posilňující prostředek s příznivým účinkem na metabolismus. Dle J.A.Zentricha příznivě ovlivňuje funkce jater, žaludku, slinivky, střev, ledvin i krvetvorných orgánů. Dále ji lze použít při léčbě močových kamenů, napomáhá při cukrovce (snižuje hladinu krevního cukru), při chronické únavě, při opuchlých lymfatických žlázách, při zvětšení sleziny, působí proti degeneraci kostí a chrupavek, pomáhá vyvolat menstruaci. Doporučuje se i při zánětu močových cest, žloutence, horečnatém střevním zánětu nebo zánětu žaludeční sliznice, při zácpě.
Užívá se obvykle ve formě odvaru, který se připravuje z jedné čajové lžičky kořenové drogy na 100 ml vody, vaří se asi 1 minutu, pije se 2x až 4x denně po 200 ml. Lze podávat i ve formě čerstvé šťávy z kořenů, podává se 4x denně po 1 až 2 čajových lžičkách. Zevně se někdy užívá proti nežidům či na hemeroidy.
V Antice byla šťáva z pampelišek užívána jako prostředek proti pihám a žlutým skvrnám na kůži, jejím mlékem se léčily záněty očí. Avicenna léčil čerstvou šťávou vodnatelnost a překrvení jater.
Sbírá se kořen (Radix taraxaci), někdy list (Folium taraxaci) nebo nať s kořenem (Radix taraxaci cum herba), velmi zřídka i květní úbory. Kořen se sbírá na jaře před rozkvětem (březen, duben), po omytí se rychle suší ve stínu nebo i na slunci, případně za umělého sušení při teplotách do 50 °C. Nedostatečně usušený kořen snadno plesniví, naopak suché kořeny bývají napadány červy nebo myšmi (proto skladovat v dobře uzavřených nádobách).
Droga povzbuzuje trávící orgány, působí mírně močopudně a žlučopudně a celkově je považována za posilňující prostředek s příznivým účinkem na metabolismus. Dle J.A.Zentricha příznivě ovlivňuje funkce jater, žaludku, slinivky, střev, ledvin i krvetvorných orgánů. Dále ji lze použít při léčbě močových kamenů, napomáhá při cukrovce (snižuje hladinu krevního cukru), při chronické únavě, při opuchlých lymfatických žlázách, při zvětšení sleziny, působí proti degeneraci kostí a chrupavek, pomáhá vyvolat menstruaci. Doporučuje se i při zánětu močových cest, žloutence, horečnatém střevním zánětu nebo zánětu žaludeční sliznice, při zácpě.
Užívá se obvykle ve formě odvaru, který se připravuje z jedné čajové lžičky kořenové drogy na 100 ml vody, vaří se asi 1 minutu, pije se 2x až 4x denně po 200 ml. Lze podávat i ve formě čerstvé šťávy z kořenů, podává se 4x denně po 1 až 2 čajových lžičkách. Zevně se někdy užívá proti nežidům či na hemeroidy.
V Antice byla šťáva z pampelišek užívána jako prostředek proti pihám a žlutým skvrnám na kůži, jejím mlékem se léčily záněty očí. Avicenna léčil čerstvou šťávou vodnatelnost a překrvení jater.

zdravý:aloe vera
10. dubna 2010 v 16:28 | luccy
Aloe vera je rostlinou, jejíž tisíciletá historie je tak fascinující azajímavá jako nejpopulárnější historický román. Její divoká krása a terapeutické vlastnosti jí přisoudily punc legendárnosti. Je skutečně jedním z nejúžasnějších darů přírody...
Botanicky patří do čeledi liliovitých. Daří se jí v subtropických a tropických oblastech. Zajímavostí je, že pro své léčivé vlastnosti je známá na všech pěti kontinentech světa. Evropané ji donedávna používali pouze jako laxativum (projímadlo) v podobě prášku. Tyto vlastnosti jsou však soustředěny hlavně ve slupce listu aloe a tenké vrstvě vláken pod ní. Pro naši potřebu vnitřního a vnějšího užívání se zpracovává pouze čerstvý Aloe vera gel, který se nachází uvnitř listu. Listy aloe se sklízí ručně až po nejméně 4 letech pěstování, kdy dosahuje výšky až 1 m a šířka listu až 15 cm.
I když jsou pozoruhodné vlastnosti gelu z Aloe vera stále předmětem zkoumání různých vědeckých pracovišť na celém světě, existuje již mnoho důkazů, že tento gel skutečně velice úspěšně a rychle hojí každodenní domácí poranění jako jsou popáleniny a říznutí, poštípání hmyzem, zažívací a střevní potíže, alergie a exémy. Gel konzumovaný jako nápoj je stimulující a posilující. Ženy (i muži) používají aloe v omlazovacích krémech, pleťových maskách, šamponech a jiných kosmetických přípravcích. Je vynikajícím prostředkem první pomoci.
Botanicky patří do čeledi liliovitých. Daří se jí v subtropických a tropických oblastech. Zajímavostí je, že pro své léčivé vlastnosti je známá na všech pěti kontinentech světa. Evropané ji donedávna používali pouze jako laxativum (projímadlo) v podobě prášku. Tyto vlastnosti jsou však soustředěny hlavně ve slupce listu aloe a tenké vrstvě vláken pod ní. Pro naši potřebu vnitřního a vnějšího užívání se zpracovává pouze čerstvý Aloe vera gel, který se nachází uvnitř listu. Listy aloe se sklízí ručně až po nejméně 4 letech pěstování, kdy dosahuje výšky až 1 m a šířka listu až 15 cm.I když jsou pozoruhodné vlastnosti gelu z Aloe vera stále předmětem zkoumání různých vědeckých pracovišť na celém světě, existuje již mnoho důkazů, že tento gel skutečně velice úspěšně a rychle hojí každodenní domácí poranění jako jsou popáleniny a říznutí, poštípání hmyzem, zažívací a střevní potíže, alergie a exémy. Gel konzumovaný jako nápoj je stimulující a posilující. Ženy (i muži) používají aloe v omlazovacích krémech, pleťových maskách, šamponech a jiných kosmetických přípravcích. Je vynikajícím prostředkem první pomoci.
Gel z Aloe vera obsahuje více než 200 významných složek, které jsou zkombinovány přírodou k dokonalé harmonii tak, že účinky přítomných komponentů jsou zřejmě vlivem této harmonie umocňovány. Když byly prováděny pokusy oddělit některé složky gelu z Aloe vera, samostatně ztrácely svoji unikátní potenci. Gel z Aloe vera je dále charakteristický svojí kompatibilností. Dokáže násobit účinky dalších komponentů, které jsou k ní přidány. Jako příklad uvádím (po vzoru autorky vynikající knihy o Aloe vera, paní Elžbiety Olejnik) kopřivu. Užíváte-li ji společně s aloe, získáte účinek superkopřivy.
Strašidelné příběhy ?!?!?!
10. dubna 2010 v 16:13 | luccy
Tajemný les
Byla jednou malá holka jmenovala se Petra,která bydlela
v Německu. Jednou šla se svou mamkou do lesa. Najednou Petra nemohla najít svou mamku. Volala ji hledala ji, ale marně. Bála se protože byla tma. Najednou slyší jak její mamka křičí. Začala rychle utíkat až přiběhla ke své mamce která ležela na zemi mrtvá. Tekla jí krev.Petra najednou slyšela nějaký podivný zvuk. Otočila se a viděla hroznou postavu.Postava se k ní začala přibližovat a Petra začala křičet.Křičela tak moc,ale marně.Postava ji zabila tak jak její mamku.Ráno šla lesem jedna paní a jak uviděla Petru a její mamku mrtvé zavolala policii.Zjistili,že Petra se ještě před svou smrtí vylekala tak,že měla celé bílé vlasy.Když to zjistil otec Petry spáchal sebevraždu."
Tajemství
16. prosince 2007 v 10:37
Martina i před tímto strašlivým zážitkem věděla dobře že její bratr Petr často neznámo kam odchází a vrací se až pozdě večer. Jedno další stejné odpoledne už měla Martina Petrových odchodů dost a rozhodla se ho potají špehovat. Petr opravdu ve tři hodiny odešel nepozorovaně z domu,ale někomu přece jen z dohledu neunikl. A to Martině. Po dlouhém a těžkém sledování se konečně dostali z města kamsi neznámo do lesa. Martina byla překvapená,že o tomto lese ještě neví. Přece není tak daleko aby ho neznala. Ale jak pátrala tak pátrala v paměti,za těch 13 let jejího života tady si nevzpomene ani na jedinou zmínku o tomto lese. Petr prokličkoval mezi pár desítkami stromů a konečně se nejspíše dostal tam,kam chtěl. Martina byla ráda,že jsou na místě vzhledem k tomu,že jí bolely nohy po zdlouhavé cestě. Petr vešel na pustý palouk s tak světlou trávou,že by jste na ní našli snad i černého brouka z dálky. Byla tak udržovaná a rovná,až podivná či i děsivá...Martina raději zůstala schovaná za stromem a nevstupovala na palouček. Výhled měla docela slušný. Z jakéhosi koutu se z nenadání vynořila postava. Martina poznala dívčí postavu. Dívka s Petrem pomalu zmizela v tajuplné dřevěné chatce. Martina se vyplížila pomalu ze svého úkrytu a popoběhla ke špinavému oknu chatky. Nestačila se divit,co vše před ní Petr tajil. Budka byla plná různých lahviček,lžiček,skleněných misek,jakýchsi lektvarů a kbelíků. Nechyběla ani pravá,nefalšovaná, stará knihovna plná děsně starých,plesnivých a zaprášených knih,hrubých klidně i 20 cm. Petr držel v ruce jednu z nejšpinavějších,nejzažloutlejších a nejzaprášenějších knih,které byly v knihovně a stál společně s dívkou nad kotlíkem plným směsí neznámých vodiček. Potom oba skřížili ruce a začali něco mumlat. Vypadalo to jako by odříkávali. Když skončili,nic se nestalo. Bylo ticho,až nezvyklé ticho. O to více v tom tichu vynikl náhlý výkřik oné dívky. Z pusy ji vytekla krev a svalila se na zem. Vyděšený Petr k ní přiběhl a začal jí oživovat. Zkoušel všechno možné,ale marně. Dívka už se nikdy neprobrala. Martina se snažila co nejrychleji zmizet. byla natolik vyděšená,že ani nevěděla,jak našla složitou cestu domů. Tam se zamkla a nevycházela tři dny,až měli rodiče starost. Petr celou budku uklidil,vše odtáhl jinam a pak teprve zavolal policii,že našel dívku mrtvou. Samozřejmě se nezmínil o jejich tajemství a každý si asi už domyslí,že se o tom nezmíní ani Martina. Od té doby zůstává Petr každé odpoledne doma.....
S vrahem...
16. prosince 2007 v 10:32
Jedou,odehrával se ve Věřte-nevěřte příběh o mrtvém vrahovy,který ovšem ze svého pohřbení zavraždil poslední oběť,ovšem jeho náhrobek,zmizel beze stopy.......... Jednou,jely tři puberťáci(Patricie,Michael a Lily)autem z jedné párty.Jely ovšem kolem hřbitova.Michael,začal Lily strašit,že je zde pohřben vrah,který surově vraždil ty,kteří kolem něj jen prošly.,,A tomu mám jako věřit?!"Ušklíbla se Lily a pohodila vlasy,,Jo!!!On tu fa-"Vtom Lily vilézala z auta,,Kam jdeš?!"Zděsila se Patricie,,Jdu tomu náfukovy ukázat,kdo má pravdu."Michael jí do ruky vrazil kudlu,,Jestli tam opravdu budeš,musíš vydržet...2 hodiny!",,Jasně!"Řekla Lily a odešla.Chvíly poté,se Patricie s Michaelem začali líbat.Mezi tím,už Lily čtvrt hodiny seděla u náhrobku,samotného vraha.Když uplinula hodina,začala Lily slišet podivné hlasy,,Michaele?Patricie?"Řekla,ale hlas se jí kvěl strachem,,Michaele,jestli mě chceš vyděsit,tak si to vodskáčeš!!!!!!!!!!"Mezi tím,už 2 hodiny uplinuly,ale Michael s Patricii si řekly,že je Lily chce vystrašit.Lily se tedy rozhlédla,ale hlasy znovu začaly,,Nedožiješ se rána.........Zemřeš.......Narušila jsi můj klid!"Lily dostávala strah,a zavolala Patricii.Ta to ale nebrala.Po 3 hodinách,se jí vidaly hledat,našli jí mrtvou,a měla v kabátu zapížnutou kudlu.Druhý den,se zjistilo,že kamera,která na hřbitově byla pověšená,zachytila tuto malou útržku: Lily začala ječet,a najednou se ze hřbitova začalo nezvikle stmívat.Ruka vystřelila ze pohřbení vraha,a Lily nechtěla pustit.Lily jí chtěla probodonout kdlou,která teť byla její jedinou zbraní.Ovšem probodla kus kabátu a utéci nemohla................ Když se tam dalšího rána,Michael a Patricie vidaly,hledaly všude,ale hrob vraha,už nikdy nenašly...........
Studna
16. prosince 2007 v 10:28
Byla jednou jedna holčička a ta žila v domě,před kterým stála studna.Na té studně byl čínský nápis a ta malá holčička pořád vyzvídala od babičky co ten nápis znamená.Ale ta ji jen pořád říkala,že se to dozví až jí bude osmnáct.A opravdu.V den,kdy děvče oslavilo své osmnácté narozeniny,nápis se přeložil s čínštiny do češtiny a stálo na něm:,,Kdo se omyje vodou ve studni před půlnocí,splní se mu každé přání.Kdo se však omyje po půlnoci,stihne ho zlá kletba."Děvče se podívalo na hodinky.Zbývaly dvě minuty do půlnoci.Tak se tedy dívka rychle omyla a šla spát.Když se ale ráno podívala na hodinky,zbývaly dvě minuty do dvanácti.Dívka zjistila,že se jí hodinky zastavily.Zděsila se,ale nic se jí nestalo,tak jakápak kletba.Ale když si šla vyčistit zuby,všechna voda se změnila v krev.Vypadala tak a chutnala tak.Šla ale dolů napít se.Ale voda ve skleničce se opět změnila v krev.Ale to viděla jen ona,že je to krev.Ostatní pili vodu obyčejně a nijak jiná jim nepřipadala.A tak vůbec nepila a nedotýkala se vody a nikomu neřekla proč.Přece nebude pít krev..!A tak nakonec skončila na kapačkách.Voda v kapačkách byla ta jediná,co se jí neproměnila před očima v krev.Přesně za rok na její narozeniny se čínský nápis opět změnil v český.Ale ona se příliš bála,než aby se vodou opláchla.Mohlo by se stát něco horšího.Pak ale vešla do domu a pustila si vodu z kohoutku.Kouzlo pominulo,voda byla opět vodou.Dívka z tohoh byla tak šťastná,že si vytrhla trubici na kapačku z ruky.A tak jí nebylo nic platné,že kouzlo pominulo,protože vykrvácela....
Vyvolávání duchů
Věřte nevěřte-trest Marie byla dívka,která neměla moc kamarádů.Sice měla kluka,ale jejím nejlepším přítelem byl počítač.Jednoho dne si hrála na počítači až zapomněla,že má rande.Marie odešla ze stránky s hrami on-line a narazila na stránku o magii.Marie sice na takovéhle věci nevěřila,ale její kamarádka Eli ano.Proto se Marie rozhodla,že si stránku trochu omrkne a pak pošle Eli její URL adresu mejlem.Pak ji ale napadlo,že by si některé z kouzel mohla zkusit.Našla tedy návod jak vyvolat ducha a vše připravila.Jelikož na nadpřirozeno nevěřila,myslela si,že jde jen o legraci a nedbala na upozornění,které bylo napsáno tlustým červeným písmem pod článkem.Upozornění říkalo:,,Pozor!!!Toto vyvolávání může absolvovat jen kvalifikovaný vyvolávač duchů!!!"Marie se ale stejně pustila do vyvolávání.Po chvilce se jí vypnul počítač.Marie se začla trochu bát,ale na tyhle věci přeci nevěřila!!!A tak si namlouvala,že jen obyčejně vypadl nějaký kabel,nebo to byla závada na elektřině.Pokračovala dál.Náhle se na obrazovce počítače vynořila tvář ječící ženy a Marie odskočila pryč.Z očí ženy najednou začaly šlehat plameny a dům začal hořet.Marie stratila vědomí a spadl na ni trám.Naštěstí pro ni si její přítel myslel,že nedorazila na rande,protože se jí něco stalo(protože Marie vždy dorazila přesně včas) a přijel s autem až k hořícímu domu.Zavolal hasiče a vrhnul se do domu pro Marii.Podařilo se mu vysvobodit ji zpod hořícího trámu a ambulance ji pak odvezla do nemocnice.Po několika dnech se Marie vzpamatovala a první co viděla byla vyděšená tvář její téměř jediné kamarádky Eli.Eli jí řekla,že dostala podivný e-mail,v kterém stálo:,,Potrestala jsem tvou kamarádku,která mne probudila z věčného spánku."Potom jí zadrnčel mobil.Volal jí Mariin přítel,že je Marie v nemocnici.Eli to nedalo a prozkoumala všechny okolnosti.Zjistila,že dům Marie byl postaven v místě,kde se oběsila tehda ještě mladá dívka jménem Marie.Marie před svou smrtí zanechala rodičům dopis,kde stálo,že ji nikdo nesmí budit z věčného spánku,jinak se mu něco stane.Marie se potom přiznala k vyvolávání duchů a už nikdy nic takového neprovedla.Zároven identifikovala fotografii oné ženy,kterou jí ukázala Eli,za obličej dívky z počítače.Marie se sice uzdravila,ale dostavila se u ní doživotní nevyléčitelná fobie z počítačů,což byl poslední trest za její neposlušnost.I když to pro Marii znamenalo spíš požehnání.Našla si spoustu nových kamarádů a její plet už nebyla tak bledá.
Tajemné ťukání
Bydlím na kraji lesa.Jednou jsem byla sama doma a zrovna byl úplněk.Abych se nebála a přišla na jiný myšlenky,pustila jsem si internet.najednou jsem ale měla pocit že někdo ťuká na dvěře.Strašně jsem se lekla,ale strach jsem přemohla a šla se podívat jestli za nimi opravdu někdo stojí.Nikdo tam nebyl.A tak jsem si řekla,že se mi to asi jenom zdálo a znovu jsem začala brouzdat po internetu.Ťukání se ale ozývalo ještě asi 5krát.Sebrala jsem všechnu odvahu a šla se podívat ven na zahradu.Nikoho jsem ale neviděla.Slyšela jsem jen kroky.Vběhla jsem proto zpátky domů,rychle jsem za sebou zamkla a schovala se pod peřinu.Probudila jsem se až ráno.Dodnes nevím,kdo nebo co to bylo,ale když jsem sama doma,docela dost se bojím.
kost
3. srpna 2007 v 16:46
Věřte,nevěřte,ale tento příběh se skutečně stal.Nedaleko Valašských Klobouk bydlel jeden archeolog a ten se zajímal o tajemný hřbitov dinosaurů.Po dlouholetém hledání a pátrání,konečně našli jednu kost.Byla ohromná.Měřila 2 metry.Všichni byli hrozně rádi,že se konečně dostali k výsledku.Jejich radost se ještě zvětšila,když našli další kost.Ta měřila 1,90 metrů.Tu si vzal archeolog domů,aby si ji mohl sám důkladně prozkoumat.Nechal ji ve sklepě ve vitríně. S ním bydleli ještě služebník,kuchařka manželka a dvě děti.Všichni měli z tohoto objevu velkou radost. Přišla noc. Archeolog i jeho manželka šli spát,ale v noci je najednou probudily zvláštní zvuky.Jako by někdo chodil po schodech a pak po chodbě.Nejdříve si mysleli,že je o třeba jenom služebník nebo třeba kuchařka,ale potom se najednou ozval hrozný křik a najednou ticho.Archeolog rychle vstal a utíkal se podívat,co to bylo.Jak se zděsil když uviděl na zemi ležet služebníka.Okamžitě zavolal policii a záchranku.Ale bylo pozdě.Služebník byl mrtvý,Nikdo však nemohl přijít na příčinu smrti.Další den dělal archeolog pokusy s tou kostí.Byla ovšem nějaká poškrábanější oproti včerejšku.Ale zkoumal.Až přišel k hroznému závěru.Ta kost byla lidská.Bylo to velmi divné,Údajně to bylo pažní kost.Ale takhle velká? To se mu vůbec nezdálo. Když šli večer spát a konečně usnuli.Najednou je opět probudily ty samé zvuky co včera. Archeolog neváhal a rychle vběhl do tmy.Zvuky se začaly ozývat z předsíně. Rychle tam běžel,ale vtom uslyšel zase výkřik a ticho.V předsíni leželo tělo kuchařky.Zavolal policii i záchranku,ale opět bylo pozdě.Kuchařka byla mrtvá. A její příčinu smrti opět nikdo nezjistil.Když archeolog pracoval a zkoumal kost další den,zjistil,že v kosti jsou velmi silné rýhy.Ještě silnější než předchozí dny. Byl večer.Celá rodina šla spát ve velkém strachu.Ale přesto usnuli.Kolem půlnoci je opět vzbudily zvuky.Ty se rychle blížily a najednou utichly.Jako by se nic nestalo.Ale to už ticho přerušil dětský výkřik.Archeolog se svou ženou se zděšení utíkali do dětského pokoje.Jenom doběhli.Uviděli na zemi dítě.Mrtvé dítě.A to druhé se zděšením sedělo na posteli a třáslo se po celém těle.Na zemi ležela kost. Celá od krve.Jenom tam tak ležela. Archeolog ještě tu noc odnesl velkou kost zpět na hřbitov.Od té doby hrozné vraždy skončily.A archeolog doufá,že ten hřbitov už nikdy nikdo neobjeví...
stodola
Tento příběh se údajně odehrál na podzim v malém německém městečku krátce po skončení druhé světové války. Událost, která se tu stala, ji přisuzována krutému německému poručíkovi. Jmenoval se Hagen a jeho chování se podobalo římskému vládci Nerovi. Když se to stalo, Hagen byl už dávno po smrti.
Chlapec a dívka, říkejme jim Richard a Kateřina, se sešli na domluveném místě pod lampou na rohu hlavní třídy o deváté hodině večerní. V domnění, že společně prožijí krásný večer. Ruku v ruce kráčeli šerou hrubě dlážděnou ulicí. Vlasy jim cuchal chladivý podzimní vánek. Sem tam se ulicí mihly zlověstné stíny žebráků a bezdomovců a přes silnici přeběhla hladová polomrtvá krysa.
Když měli obytnou část města za zády, vydali se prašnou polní cestou do staré opuštěné skoro rozpadlé stodoly. Nejedou je cestou k barabizně k smrti vyděsily zapadlé žlutozelené svítící oči vyzáblé zaběhnuté černé kočky.
Když dorazili ke stodole, u vrat se houpala zrezavělá ještě hořící petrolejové lampa.
"Já se bojím, pojďme pryč!" řekla Kateřina svému společníkovi.Richard na její žádost nedbal, vzal lampu a začal otvírat vrata. Ticho podzimní noci rozřízl hlas úpějících léta nemazaných pantů. Oba strachy uskočili. Chvíli nehnutě stáli, než se odvážili vejít dovnitř. Ve stodole usedli na seno a zamilovaně si povídali. Po chvíli dívka řekla, že si potřebuje odskočit, ať na ni počká. Vyšla za stodoly. Byla pryč pár vteřin, když se ozval pronikavý nervy drásající dívčí jekot. V tom okamžiku Richardovi stuhla krev v žilách. Když se vzpamatoval z šoku, vyběhl ze stodoly jako opařený a hledal svou dívku. Třesoucím se hlasem volal její jméno, ale nikdo se neozýval. Zmateně pobíhal kolem stodoly a hledal svou milou. Za rohem narazil na krvavou stopu a ta ho zavedla k hromádce ještě horkého popela. Na ní ležely ohořelé zbytky kostry a na nich lebka, na které byl vyryt hákový kříž. Byla to lebka mladé dívky. Jak to hrůzostrašné zátiší Richard spatřil, složil se jako domeček z karet. Při tom upustil lucernu, která dokonala dílo zkázy.
Ráno zemědělci, jdoucí robotovat na svá pole, uviděli místo stodoly hromadu ohořelých sutin a nedaleko ohněm poznamenané zbytky chlapcova těla. Tělo Kateřiny ani její pozůstatky se nikdy nenašly.
stíny noci
Naposledy ještě obešel hlídaný objekt a radostně vykročil ke strážní budce, kde už čekal jeho kolega, s nímž si měl vyměnit službu. Vše proběhlo hladce, prohodili spolu pár vět a on radostně vykročil k domovu. Podíval se na hodinky, bylo přesně 23:48 a on předpokládal, že v 0:30 už bude v posteli u své ženy vítat spánek.Pomalu, ale jistě poklidným krokem se blížil k domovu, už zbýval asi jeden kilometr. Zpozoroval, že celá jeho ulice a ulice jí nejbližší jsou zahaleny temnotou. Nesvítilo pouliční osvětlení, ani okna přilehlých domů. Pomyslel si cosi o neschopnosti elektrárny a v klidu vykročil do tmy.Vyšel měsíc a jeho mdlé světlo mu částečně osvětlilo cestu. Jeho dobrá nálada stále stoupala, hlavně proto že domů mu už zbýval slabý půlkilometr. Zabočil do temné uličky vedoucí přímo k jeho domovu. Ulička byla lemována garážemi na konci nich začínaly osaměle trčící topoly. Došel ke konci garáží, udělal pár kroků, když v tom ho zamrazilo. Před zraky se mu udál podivný výraz, jež mu málem vyrazil dech. Měsíc osvětloval cestu z levé strany na níž vrhaly své stíny stromy. Mezi prvními dvěma stíny se však zobrazovalo cosi, co tam nepatřilo. Zobrazoval se tam stín nějaké postavy. Co ale bylo divné, že mezi stromy, kde měla ona postava vrhající stín stát nebylo nic, zhola nic.Po zádech mu přeběhl mráz a pocítil podivný pocit, pocit ukrutného strachu, když se před ním začaly objevovat stíny další. Domů mu zbývalo jen pár kroků, ale v tuto chvíli to pro něj bylo více, než dost. Byl paralyzován strachem. S vyděšeným pohledem sledoval před sebou hrůzné divadlo, když se všechny stíny začaly zhmotňovat do temných postav jež lemoval slabý mlžný opar, který vydával mdlé bílé světlo. Chtěl utéci...nemohl...jako přikován musel očekávat, co se bude dít. Zakřičel, když viděl že postavy se začaly k němu přibližovat. Jejich oči rudě žhnuly a neustále ho sledovaly. Křičel stále více, dokud ho nepřerušila slova první postavy, která měla u pasu meč. "Máš to marné, stejně tě nikdo neslyší" " Kdo, kdo jste..." vykoktal ze sebe, když postavy kolem něj uzavřely kruh. Ta s mečem stála přímo proti němu. "Jsme stíny noci, jsme duchové zavražděných, kteří nenajdou klidu, dokud nepomstí svou smrt, to ty jsi náš vrah" Zašeptala postava, její hlas zněl ve větru, který se náhle zvedl smutně. "...Ale já..." vykoktal zase. "Ne teď, ne v tomto životě." Přerušila ho opět šeptající hlas, který zněl stále slaběji.Vítr zesílil a on cítil jeho tlak na svých tvářích. Zablesklo se... Mohutné světlo blesku ozářilo čepel meče nezadržitelně blížící se k jeho krku.............
druhý den
"... soudní pitva neprokázala cizí násilné zavinění ani usmrcení jedem" Sdělil moderátor místního radia posluchačům do éteru, pustil hudbu a otočil se na svou kolegyni... "slyšela jsi, že ten člověk, co ho našli dnes ráno měl úplně bílé vlasy i obočí?......jeho vytřeštěné oči ani prý nešly zatlačit...on snad zemřel strachem...
podřezaný pes
Jedna dívka měla spát sama doma. Nebála se, protože u sebe měla svého psa. Ten vždycky spával pod její postelí, a když děvče dostalo strach, vystrčilo ruku ven z postele a pes ji začal olizovat. To dívku vždycky uklidnilo.
Večer si vlezla do postele a poslouchala rádio. Náhle přerušili program a hlasatel oznámil, že z nedaleké věznice uprchl nepříčetný vrah, který požírá lidské maso. Bylo nutné zhasnout všechna světla, neboť nebezpečného šílence přitahovalo maso, krev a světlo.
Dívka zhasla lampu a vystrčila ruku z postele. Cítila, jak ji psík začal olizovat, uklidnila se a usnula.
Po chvíli se ale vzbudila, protože měla dojem, že slyší, jak jde někdo po schodech. Vystrčila ruku z postele, cítila, jak ji psík začal olizovat, uklidnila se a usnula.
Za chvíli se vzbudila podruhé. Zdálo se jí, že z koupelny slyší mlaskavé kapání. Ale zase jenom vystrčila ruku z postele, cítila, jak ji psík začal olizovat, uklidnila se a usnula. Spala klidně až do rána.
Když druhého dne ráno vešla do koupelny, uviděla svého psa zavěšeného nad vanou na sušáku na prádlo. Byl podřezaný a všechna krev z něho vytekla do vany. Na zrcadle bylo krví napsáno: "I lidé dovedou olizovat ruce".
náklad'ák
Jedna paní učitelka odjížděla svým autem do školy. Byla tma a hned za ní jel velký náklaďák. Jeho řidič občas přepnul potkávací světla na dálková, takže učitelku ve zpětném zrcátku oslňoval. Děsně ji to rozčilovalo. Když nějaké auto předjela, náklaďák se držel těsně za ní. Když zpomalila, zpomalil taky. Občas ji oslnil dálkovými světly. Žena odbočila na úzkou lesní cestu, domnívala se, že tam se za ní náklaďák nedostane. Ale ten se neustále držel těsně za jejím vozem a občas zablikal dálkovými světly.
Když učitelka dojela domů, zaparkovala, vyběhla do domu a zavolala policii. Náklaďák jel stále za ní, zastavil těsně za jejím vozem a řidič zůstal v kabině. Když přijela policie, vyskočil z kabiny a řekl, ať se jdou podívat na zadní sedadlo učitelčina vozu. Tam objevili uprchlého vraha s velkým nožem. Řidič nákladního vozu zahlédl, jak vrah proklouzl do ženina vozu, když brala benzín. Pokaždé, když si vrah připravil nůž, aby ženě podřízl krk, přepnul řidič náklaďáku na dálková světla. Tímto způsobem jí zachránil život.
Tajemný roh
Jan byl úplně obyčejný starší muž, který si vklidu žil na předměstí.Jednoho dne ho přijel navštívit dávný přítel, s kterým se neviděl už řadu let.Vyprávěli si co za tu dobu zažili a vzpomínali na staré dobré časy.Dostali se až k tomu, proč sem Mirek přijel.Byl to vetešník a prodával spoustu věcí stejně jako Jan. Přijel se s ním domluvit, jestli by nemohli vést obchod společně.Jan samozdřejmě nebyl proti a hned si začal prohlížet nové zboží. Velmi ho zaujal zaltý roh. Hned vyzvídal co je to zač."Jo, to je kamaráde hodně zajímavá věcička.Údajně patřila indiánům. Když někdo potřeboval pomoc, například když na něj útočili šelmy, zatroubil na tento roh a okamžitě přišla pomoc"."Snad bys takovým báchorkám nevěřil" vymíval se mu Jan, protože nebyl z těch, kteří hned skočí na jakoukoliv hystorku.Ale Mirek si stál za svým a víc už to neřešili.Navečer se strhla pořádná bouřka, kroupy padaly, vítr fičel, no prostě hrůza. "Půjdu už domů, než se to ještě zhorší" řekl Mirek a odešel.Šlo se mu špatně, protože v takovém počasí se nejde dobře asi nikomu. Zastavil se na zastávce a čekal na autobus. Počasí se stále zhoršovalo. Najednou se někde z dáli ozval zvuk...Když se do něj Mirek zaposlouchal, znělo to jako........ nějký roh.POchvíli se to opět opakovalo. Ihned si vzpomněl na tu pověst a indiánech a dostal strach o svého přítele. Okamžitě se rozběhl zpět k obchodu. Dveře byly zamknuté, ještě od té doby co odešel, ale uvnitř se svítilo. Rychle našel klíče a vběhl dovnitř.Na zemi ležel Jan. Vůbec se nehýbal. Mirek rychle zavolal záchranku, která určila, že Jan dostal nejspíše infarkt a že kdyby ho tu Mirek včas nenašel, bylo by pozdě.Když záchranka odjela, uviděl Mirek na stole položený roh.Byl ve stejné poloze, jako když ho ten den pokládal na to samé místo. Ale když Jan dostal infarkt a nikdo jiný nebyl v obchodě, kdo tedy troubil na ten roh???
stopař
Jedna žena se vracela z práce domů. Na zadních sedadlech vezla nějaké meteriály z práce. Bylo už trochu šero, ale v jejím novém autě si připadala prostě úchvatně. Najednou zahlédla v dálce stopaře. Okamžitě zastavila, protože i ona nedávno ještě stopovala auta aby se nějak dostala domů a tak věděla jak dlouho se může jeden člověk načekat.Proto okamžitě zastavila. Stopař otevřel dveře a velmi mile pozdravil a usmál se. Byl to asi nějaký boháč. Měl krásnou vypranou košili, sakovyžehlené jako podle pravítka, na hlavě nízký klobouk a v ruce kufřík. Ten byl velmi pěkný. Kožený se zlatými přezkami. Stopař si okamžitě nastoupil, kufřík dal pod nohy a stále se tvářil velmi mile. Jeli ani ne pět minut když se ten muž zeptal, jestli by si mohl sednout dozadu. Ženě nebylo jasné proč a tak jí musel vysvětlit že ve předu má strach z toho, aby do něčeho nenarazili a že vzadu se cítí klidnější.Za normálních okolností by ho Marta dozadu samozdřejmě pustila a teď, když vzadu byly ty materiály si nebyla jistá. Měla strach aby s nimi ten muž něco neudělal a tak mu situaci vysvětlila. "V tom případě mi prosím zastavte tady na této zastávce." řekl velmi podrážděně a když při odchodu začal nadávat a křičet radši žena šlápla na plyn a z místa ujela.Teprve doma si všimla že ten podivný stopař zapoměl svůj kufřík. Nedalo jí to a podívala se dovnitř. V tom jí došlo proč chtěl ten stopař sedět vzadu. V kufříku byla pečlivě smotaná škrtící struna...
nebezpečný kůn
Tento příběh se údajně doopravdy stal...
Do jednoho města přijel cirkus.Matka vzala svého 5letého synka na velmi populární atrakci ježdění na koni. Posadila dítě na koně a o víc se nezajímala. Když chlapeček slezl z koně opakoval pořád dokola "ten koníček kousl". Matka ho pořádně celého prohlédla, ale nikde neviděla ani kousnutí ani otisky zubů. A tak to nechala být a šli domů. Jenže další den dostal chlapeček vysoké horečky a když zavolala matka doktora, tan jí řekl velmi znepokojující zprávu. Její kluk byl otrávený. Nemohl už nic dělat a chlapec zemřel. Matka se vypravila do cirkusu a důkladně si prohlédla toho koně.Velmi se vyděsila když uviděla, že mu chybí jedno oko a místo něho je v důlku stočená zmije, která pomalu vylézala. Teď už pochopila, že jejího kluka, jí uštknula právě tato zmije...
Byla jednou malá holka jmenovala se Petra,která bydlela
v Německu. Jednou šla se svou mamkou do lesa. Najednou Petra nemohla najít svou mamku. Volala ji hledala ji, ale marně. Bála se protože byla tma. Najednou slyší jak její mamka křičí. Začala rychle utíkat až přiběhla ke své mamce která ležela na zemi mrtvá. Tekla jí krev.Petra najednou slyšela nějaký podivný zvuk. Otočila se a viděla hroznou postavu.Postava se k ní začala přibližovat a Petra začala křičet.Křičela tak moc,ale marně.Postava ji zabila tak jak její mamku.Ráno šla lesem jedna paní a jak uviděla Petru a její mamku mrtvé zavolala policii.Zjistili,že Petra se ještě před svou smrtí vylekala tak,že měla celé bílé vlasy.Když to zjistil otec Petry spáchal sebevraždu."
Tajemství
16. prosince 2007 v 10:37
Martina i před tímto strašlivým zážitkem věděla dobře že její bratr Petr často neznámo kam odchází a vrací se až pozdě večer. Jedno další stejné odpoledne už měla Martina Petrových odchodů dost a rozhodla se ho potají špehovat. Petr opravdu ve tři hodiny odešel nepozorovaně z domu,ale někomu přece jen z dohledu neunikl. A to Martině. Po dlouhém a těžkém sledování se konečně dostali z města kamsi neznámo do lesa. Martina byla překvapená,že o tomto lese ještě neví. Přece není tak daleko aby ho neznala. Ale jak pátrala tak pátrala v paměti,za těch 13 let jejího života tady si nevzpomene ani na jedinou zmínku o tomto lese. Petr prokličkoval mezi pár desítkami stromů a konečně se nejspíše dostal tam,kam chtěl. Martina byla ráda,že jsou na místě vzhledem k tomu,že jí bolely nohy po zdlouhavé cestě. Petr vešel na pustý palouk s tak světlou trávou,že by jste na ní našli snad i černého brouka z dálky. Byla tak udržovaná a rovná,až podivná či i děsivá...Martina raději zůstala schovaná za stromem a nevstupovala na palouček. Výhled měla docela slušný. Z jakéhosi koutu se z nenadání vynořila postava. Martina poznala dívčí postavu. Dívka s Petrem pomalu zmizela v tajuplné dřevěné chatce. Martina se vyplížila pomalu ze svého úkrytu a popoběhla ke špinavému oknu chatky. Nestačila se divit,co vše před ní Petr tajil. Budka byla plná různých lahviček,lžiček,skleněných misek,jakýchsi lektvarů a kbelíků. Nechyběla ani pravá,nefalšovaná, stará knihovna plná děsně starých,plesnivých a zaprášených knih,hrubých klidně i 20 cm. Petr držel v ruce jednu z nejšpinavějších,nejzažloutlejších a nejzaprášenějších knih,které byly v knihovně a stál společně s dívkou nad kotlíkem plným směsí neznámých vodiček. Potom oba skřížili ruce a začali něco mumlat. Vypadalo to jako by odříkávali. Když skončili,nic se nestalo. Bylo ticho,až nezvyklé ticho. O to více v tom tichu vynikl náhlý výkřik oné dívky. Z pusy ji vytekla krev a svalila se na zem. Vyděšený Petr k ní přiběhl a začal jí oživovat. Zkoušel všechno možné,ale marně. Dívka už se nikdy neprobrala. Martina se snažila co nejrychleji zmizet. byla natolik vyděšená,že ani nevěděla,jak našla složitou cestu domů. Tam se zamkla a nevycházela tři dny,až měli rodiče starost. Petr celou budku uklidil,vše odtáhl jinam a pak teprve zavolal policii,že našel dívku mrtvou. Samozřejmě se nezmínil o jejich tajemství a každý si asi už domyslí,že se o tom nezmíní ani Martina. Od té doby zůstává Petr každé odpoledne doma.....
S vrahem...
16. prosince 2007 v 10:32
Jedou,odehrával se ve Věřte-nevěřte příběh o mrtvém vrahovy,který ovšem ze svého pohřbení zavraždil poslední oběť,ovšem jeho náhrobek,zmizel beze stopy.......... Jednou,jely tři puberťáci(Patricie,Michael a Lily)autem z jedné párty.Jely ovšem kolem hřbitova.Michael,začal Lily strašit,že je zde pohřben vrah,který surově vraždil ty,kteří kolem něj jen prošly.,,A tomu mám jako věřit?!"Ušklíbla se Lily a pohodila vlasy,,Jo!!!On tu fa-"Vtom Lily vilézala z auta,,Kam jdeš?!"Zděsila se Patricie,,Jdu tomu náfukovy ukázat,kdo má pravdu."Michael jí do ruky vrazil kudlu,,Jestli tam opravdu budeš,musíš vydržet...2 hodiny!",,Jasně!"Řekla Lily a odešla.Chvíly poté,se Patricie s Michaelem začali líbat.Mezi tím,už Lily čtvrt hodiny seděla u náhrobku,samotného vraha.Když uplinula hodina,začala Lily slišet podivné hlasy,,Michaele?Patricie?"Řekla,ale hlas se jí kvěl strachem,,Michaele,jestli mě chceš vyděsit,tak si to vodskáčeš!!!!!!!!!!"Mezi tím,už 2 hodiny uplinuly,ale Michael s Patricii si řekly,že je Lily chce vystrašit.Lily se tedy rozhlédla,ale hlasy znovu začaly,,Nedožiješ se rána.........Zemřeš.......Narušila jsi můj klid!"Lily dostávala strah,a zavolala Patricii.Ta to ale nebrala.Po 3 hodinách,se jí vidaly hledat,našli jí mrtvou,a měla v kabátu zapížnutou kudlu.Druhý den,se zjistilo,že kamera,která na hřbitově byla pověšená,zachytila tuto malou útržku: Lily začala ječet,a najednou se ze hřbitova začalo nezvikle stmívat.Ruka vystřelila ze pohřbení vraha,a Lily nechtěla pustit.Lily jí chtěla probodonout kdlou,která teť byla její jedinou zbraní.Ovšem probodla kus kabátu a utéci nemohla................ Když se tam dalšího rána,Michael a Patricie vidaly,hledaly všude,ale hrob vraha,už nikdy nenašly...........
Studna
16. prosince 2007 v 10:28
Byla jednou jedna holčička a ta žila v domě,před kterým stála studna.Na té studně byl čínský nápis a ta malá holčička pořád vyzvídala od babičky co ten nápis znamená.Ale ta ji jen pořád říkala,že se to dozví až jí bude osmnáct.A opravdu.V den,kdy děvče oslavilo své osmnácté narozeniny,nápis se přeložil s čínštiny do češtiny a stálo na něm:,,Kdo se omyje vodou ve studni před půlnocí,splní se mu každé přání.Kdo se však omyje po půlnoci,stihne ho zlá kletba."Děvče se podívalo na hodinky.Zbývaly dvě minuty do půlnoci.Tak se tedy dívka rychle omyla a šla spát.Když se ale ráno podívala na hodinky,zbývaly dvě minuty do dvanácti.Dívka zjistila,že se jí hodinky zastavily.Zděsila se,ale nic se jí nestalo,tak jakápak kletba.Ale když si šla vyčistit zuby,všechna voda se změnila v krev.Vypadala tak a chutnala tak.Šla ale dolů napít se.Ale voda ve skleničce se opět změnila v krev.Ale to viděla jen ona,že je to krev.Ostatní pili vodu obyčejně a nijak jiná jim nepřipadala.A tak vůbec nepila a nedotýkala se vody a nikomu neřekla proč.Přece nebude pít krev..!A tak nakonec skončila na kapačkách.Voda v kapačkách byla ta jediná,co se jí neproměnila před očima v krev.Přesně za rok na její narozeniny se čínský nápis opět změnil v český.Ale ona se příliš bála,než aby se vodou opláchla.Mohlo by se stát něco horšího.Pak ale vešla do domu a pustila si vodu z kohoutku.Kouzlo pominulo,voda byla opět vodou.Dívka z tohoh byla tak šťastná,že si vytrhla trubici na kapačku z ruky.A tak jí nebylo nic platné,že kouzlo pominulo,protože vykrvácela....
Vyvolávání duchů
Věřte nevěřte-trest Marie byla dívka,která neměla moc kamarádů.Sice měla kluka,ale jejím nejlepším přítelem byl počítač.Jednoho dne si hrála na počítači až zapomněla,že má rande.Marie odešla ze stránky s hrami on-line a narazila na stránku o magii.Marie sice na takovéhle věci nevěřila,ale její kamarádka Eli ano.Proto se Marie rozhodla,že si stránku trochu omrkne a pak pošle Eli její URL adresu mejlem.Pak ji ale napadlo,že by si některé z kouzel mohla zkusit.Našla tedy návod jak vyvolat ducha a vše připravila.Jelikož na nadpřirozeno nevěřila,myslela si,že jde jen o legraci a nedbala na upozornění,které bylo napsáno tlustým červeným písmem pod článkem.Upozornění říkalo:,,Pozor!!!Toto vyvolávání může absolvovat jen kvalifikovaný vyvolávač duchů!!!"Marie se ale stejně pustila do vyvolávání.Po chvilce se jí vypnul počítač.Marie se začla trochu bát,ale na tyhle věci přeci nevěřila!!!A tak si namlouvala,že jen obyčejně vypadl nějaký kabel,nebo to byla závada na elektřině.Pokračovala dál.Náhle se na obrazovce počítače vynořila tvář ječící ženy a Marie odskočila pryč.Z očí ženy najednou začaly šlehat plameny a dům začal hořet.Marie stratila vědomí a spadl na ni trám.Naštěstí pro ni si její přítel myslel,že nedorazila na rande,protože se jí něco stalo(protože Marie vždy dorazila přesně včas) a přijel s autem až k hořícímu domu.Zavolal hasiče a vrhnul se do domu pro Marii.Podařilo se mu vysvobodit ji zpod hořícího trámu a ambulance ji pak odvezla do nemocnice.Po několika dnech se Marie vzpamatovala a první co viděla byla vyděšená tvář její téměř jediné kamarádky Eli.Eli jí řekla,že dostala podivný e-mail,v kterém stálo:,,Potrestala jsem tvou kamarádku,která mne probudila z věčného spánku."Potom jí zadrnčel mobil.Volal jí Mariin přítel,že je Marie v nemocnici.Eli to nedalo a prozkoumala všechny okolnosti.Zjistila,že dům Marie byl postaven v místě,kde se oběsila tehda ještě mladá dívka jménem Marie.Marie před svou smrtí zanechala rodičům dopis,kde stálo,že ji nikdo nesmí budit z věčného spánku,jinak se mu něco stane.Marie se potom přiznala k vyvolávání duchů a už nikdy nic takového neprovedla.Zároven identifikovala fotografii oné ženy,kterou jí ukázala Eli,za obličej dívky z počítače.Marie se sice uzdravila,ale dostavila se u ní doživotní nevyléčitelná fobie z počítačů,což byl poslední trest za její neposlušnost.I když to pro Marii znamenalo spíš požehnání.Našla si spoustu nových kamarádů a její plet už nebyla tak bledá.
Tajemné ťukání
Bydlím na kraji lesa.Jednou jsem byla sama doma a zrovna byl úplněk.Abych se nebála a přišla na jiný myšlenky,pustila jsem si internet.najednou jsem ale měla pocit že někdo ťuká na dvěře.Strašně jsem se lekla,ale strach jsem přemohla a šla se podívat jestli za nimi opravdu někdo stojí.Nikdo tam nebyl.A tak jsem si řekla,že se mi to asi jenom zdálo a znovu jsem začala brouzdat po internetu.Ťukání se ale ozývalo ještě asi 5krát.Sebrala jsem všechnu odvahu a šla se podívat ven na zahradu.Nikoho jsem ale neviděla.Slyšela jsem jen kroky.Vběhla jsem proto zpátky domů,rychle jsem za sebou zamkla a schovala se pod peřinu.Probudila jsem se až ráno.Dodnes nevím,kdo nebo co to bylo,ale když jsem sama doma,docela dost se bojím.
kost
3. srpna 2007 v 16:46
Věřte,nevěřte,ale tento příběh se skutečně stal.Nedaleko Valašských Klobouk bydlel jeden archeolog a ten se zajímal o tajemný hřbitov dinosaurů.Po dlouholetém hledání a pátrání,konečně našli jednu kost.Byla ohromná.Měřila 2 metry.Všichni byli hrozně rádi,že se konečně dostali k výsledku.Jejich radost se ještě zvětšila,když našli další kost.Ta měřila 1,90 metrů.Tu si vzal archeolog domů,aby si ji mohl sám důkladně prozkoumat.Nechal ji ve sklepě ve vitríně. S ním bydleli ještě služebník,kuchařka manželka a dvě děti.Všichni měli z tohoto objevu velkou radost. Přišla noc. Archeolog i jeho manželka šli spát,ale v noci je najednou probudily zvláštní zvuky.Jako by někdo chodil po schodech a pak po chodbě.Nejdříve si mysleli,že je o třeba jenom služebník nebo třeba kuchařka,ale potom se najednou ozval hrozný křik a najednou ticho.Archeolog rychle vstal a utíkal se podívat,co to bylo.Jak se zděsil když uviděl na zemi ležet služebníka.Okamžitě zavolal policii a záchranku.Ale bylo pozdě.Služebník byl mrtvý,Nikdo však nemohl přijít na příčinu smrti.Další den dělal archeolog pokusy s tou kostí.Byla ovšem nějaká poškrábanější oproti včerejšku.Ale zkoumal.Až přišel k hroznému závěru.Ta kost byla lidská.Bylo to velmi divné,Údajně to bylo pažní kost.Ale takhle velká? To se mu vůbec nezdálo. Když šli večer spát a konečně usnuli.Najednou je opět probudily ty samé zvuky co včera. Archeolog neváhal a rychle vběhl do tmy.Zvuky se začaly ozývat z předsíně. Rychle tam běžel,ale vtom uslyšel zase výkřik a ticho.V předsíni leželo tělo kuchařky.Zavolal policii i záchranku,ale opět bylo pozdě.Kuchařka byla mrtvá. A její příčinu smrti opět nikdo nezjistil.Když archeolog pracoval a zkoumal kost další den,zjistil,že v kosti jsou velmi silné rýhy.Ještě silnější než předchozí dny. Byl večer.Celá rodina šla spát ve velkém strachu.Ale přesto usnuli.Kolem půlnoci je opět vzbudily zvuky.Ty se rychle blížily a najednou utichly.Jako by se nic nestalo.Ale to už ticho přerušil dětský výkřik.Archeolog se svou ženou se zděšení utíkali do dětského pokoje.Jenom doběhli.Uviděli na zemi dítě.Mrtvé dítě.A to druhé se zděšením sedělo na posteli a třáslo se po celém těle.Na zemi ležela kost. Celá od krve.Jenom tam tak ležela. Archeolog ještě tu noc odnesl velkou kost zpět na hřbitov.Od té doby hrozné vraždy skončily.A archeolog doufá,že ten hřbitov už nikdy nikdo neobjeví...
stodola
Tento příběh se údajně odehrál na podzim v malém německém městečku krátce po skončení druhé světové války. Událost, která se tu stala, ji přisuzována krutému německému poručíkovi. Jmenoval se Hagen a jeho chování se podobalo římskému vládci Nerovi. Když se to stalo, Hagen byl už dávno po smrti.
Chlapec a dívka, říkejme jim Richard a Kateřina, se sešli na domluveném místě pod lampou na rohu hlavní třídy o deváté hodině večerní. V domnění, že společně prožijí krásný večer. Ruku v ruce kráčeli šerou hrubě dlážděnou ulicí. Vlasy jim cuchal chladivý podzimní vánek. Sem tam se ulicí mihly zlověstné stíny žebráků a bezdomovců a přes silnici přeběhla hladová polomrtvá krysa.
Když měli obytnou část města za zády, vydali se prašnou polní cestou do staré opuštěné skoro rozpadlé stodoly. Nejedou je cestou k barabizně k smrti vyděsily zapadlé žlutozelené svítící oči vyzáblé zaběhnuté černé kočky.
Když dorazili ke stodole, u vrat se houpala zrezavělá ještě hořící petrolejové lampa.
"Já se bojím, pojďme pryč!" řekla Kateřina svému společníkovi.Richard na její žádost nedbal, vzal lampu a začal otvírat vrata. Ticho podzimní noci rozřízl hlas úpějících léta nemazaných pantů. Oba strachy uskočili. Chvíli nehnutě stáli, než se odvážili vejít dovnitř. Ve stodole usedli na seno a zamilovaně si povídali. Po chvíli dívka řekla, že si potřebuje odskočit, ať na ni počká. Vyšla za stodoly. Byla pryč pár vteřin, když se ozval pronikavý nervy drásající dívčí jekot. V tom okamžiku Richardovi stuhla krev v žilách. Když se vzpamatoval z šoku, vyběhl ze stodoly jako opařený a hledal svou dívku. Třesoucím se hlasem volal její jméno, ale nikdo se neozýval. Zmateně pobíhal kolem stodoly a hledal svou milou. Za rohem narazil na krvavou stopu a ta ho zavedla k hromádce ještě horkého popela. Na ní ležely ohořelé zbytky kostry a na nich lebka, na které byl vyryt hákový kříž. Byla to lebka mladé dívky. Jak to hrůzostrašné zátiší Richard spatřil, složil se jako domeček z karet. Při tom upustil lucernu, která dokonala dílo zkázy.
Ráno zemědělci, jdoucí robotovat na svá pole, uviděli místo stodoly hromadu ohořelých sutin a nedaleko ohněm poznamenané zbytky chlapcova těla. Tělo Kateřiny ani její pozůstatky se nikdy nenašly.
stíny noci
Naposledy ještě obešel hlídaný objekt a radostně vykročil ke strážní budce, kde už čekal jeho kolega, s nímž si měl vyměnit službu. Vše proběhlo hladce, prohodili spolu pár vět a on radostně vykročil k domovu. Podíval se na hodinky, bylo přesně 23:48 a on předpokládal, že v 0:30 už bude v posteli u své ženy vítat spánek.Pomalu, ale jistě poklidným krokem se blížil k domovu, už zbýval asi jeden kilometr. Zpozoroval, že celá jeho ulice a ulice jí nejbližší jsou zahaleny temnotou. Nesvítilo pouliční osvětlení, ani okna přilehlých domů. Pomyslel si cosi o neschopnosti elektrárny a v klidu vykročil do tmy.Vyšel měsíc a jeho mdlé světlo mu částečně osvětlilo cestu. Jeho dobrá nálada stále stoupala, hlavně proto že domů mu už zbýval slabý půlkilometr. Zabočil do temné uličky vedoucí přímo k jeho domovu. Ulička byla lemována garážemi na konci nich začínaly osaměle trčící topoly. Došel ke konci garáží, udělal pár kroků, když v tom ho zamrazilo. Před zraky se mu udál podivný výraz, jež mu málem vyrazil dech. Měsíc osvětloval cestu z levé strany na níž vrhaly své stíny stromy. Mezi prvními dvěma stíny se však zobrazovalo cosi, co tam nepatřilo. Zobrazoval se tam stín nějaké postavy. Co ale bylo divné, že mezi stromy, kde měla ona postava vrhající stín stát nebylo nic, zhola nic.Po zádech mu přeběhl mráz a pocítil podivný pocit, pocit ukrutného strachu, když se před ním začaly objevovat stíny další. Domů mu zbývalo jen pár kroků, ale v tuto chvíli to pro něj bylo více, než dost. Byl paralyzován strachem. S vyděšeným pohledem sledoval před sebou hrůzné divadlo, když se všechny stíny začaly zhmotňovat do temných postav jež lemoval slabý mlžný opar, který vydával mdlé bílé světlo. Chtěl utéci...nemohl...jako přikován musel očekávat, co se bude dít. Zakřičel, když viděl že postavy se začaly k němu přibližovat. Jejich oči rudě žhnuly a neustále ho sledovaly. Křičel stále více, dokud ho nepřerušila slova první postavy, která měla u pasu meč. "Máš to marné, stejně tě nikdo neslyší" " Kdo, kdo jste..." vykoktal ze sebe, když postavy kolem něj uzavřely kruh. Ta s mečem stála přímo proti němu. "Jsme stíny noci, jsme duchové zavražděných, kteří nenajdou klidu, dokud nepomstí svou smrt, to ty jsi náš vrah" Zašeptala postava, její hlas zněl ve větru, který se náhle zvedl smutně. "...Ale já..." vykoktal zase. "Ne teď, ne v tomto životě." Přerušila ho opět šeptající hlas, který zněl stále slaběji.Vítr zesílil a on cítil jeho tlak na svých tvářích. Zablesklo se... Mohutné světlo blesku ozářilo čepel meče nezadržitelně blížící se k jeho krku.............
druhý den
"... soudní pitva neprokázala cizí násilné zavinění ani usmrcení jedem" Sdělil moderátor místního radia posluchačům do éteru, pustil hudbu a otočil se na svou kolegyni... "slyšela jsi, že ten člověk, co ho našli dnes ráno měl úplně bílé vlasy i obočí?......jeho vytřeštěné oči ani prý nešly zatlačit...on snad zemřel strachem...
podřezaný pes
Jedna dívka měla spát sama doma. Nebála se, protože u sebe měla svého psa. Ten vždycky spával pod její postelí, a když děvče dostalo strach, vystrčilo ruku ven z postele a pes ji začal olizovat. To dívku vždycky uklidnilo.
Večer si vlezla do postele a poslouchala rádio. Náhle přerušili program a hlasatel oznámil, že z nedaleké věznice uprchl nepříčetný vrah, který požírá lidské maso. Bylo nutné zhasnout všechna světla, neboť nebezpečného šílence přitahovalo maso, krev a světlo.
Dívka zhasla lampu a vystrčila ruku z postele. Cítila, jak ji psík začal olizovat, uklidnila se a usnula.
Po chvíli se ale vzbudila, protože měla dojem, že slyší, jak jde někdo po schodech. Vystrčila ruku z postele, cítila, jak ji psík začal olizovat, uklidnila se a usnula.
Za chvíli se vzbudila podruhé. Zdálo se jí, že z koupelny slyší mlaskavé kapání. Ale zase jenom vystrčila ruku z postele, cítila, jak ji psík začal olizovat, uklidnila se a usnula. Spala klidně až do rána.
Když druhého dne ráno vešla do koupelny, uviděla svého psa zavěšeného nad vanou na sušáku na prádlo. Byl podřezaný a všechna krev z něho vytekla do vany. Na zrcadle bylo krví napsáno: "I lidé dovedou olizovat ruce".
náklad'ák
Jedna paní učitelka odjížděla svým autem do školy. Byla tma a hned za ní jel velký náklaďák. Jeho řidič občas přepnul potkávací světla na dálková, takže učitelku ve zpětném zrcátku oslňoval. Děsně ji to rozčilovalo. Když nějaké auto předjela, náklaďák se držel těsně za ní. Když zpomalila, zpomalil taky. Občas ji oslnil dálkovými světly. Žena odbočila na úzkou lesní cestu, domnívala se, že tam se za ní náklaďák nedostane. Ale ten se neustále držel těsně za jejím vozem a občas zablikal dálkovými světly.
Když učitelka dojela domů, zaparkovala, vyběhla do domu a zavolala policii. Náklaďák jel stále za ní, zastavil těsně za jejím vozem a řidič zůstal v kabině. Když přijela policie, vyskočil z kabiny a řekl, ať se jdou podívat na zadní sedadlo učitelčina vozu. Tam objevili uprchlého vraha s velkým nožem. Řidič nákladního vozu zahlédl, jak vrah proklouzl do ženina vozu, když brala benzín. Pokaždé, když si vrah připravil nůž, aby ženě podřízl krk, přepnul řidič náklaďáku na dálková světla. Tímto způsobem jí zachránil život.
Tajemný roh
Jan byl úplně obyčejný starší muž, který si vklidu žil na předměstí.Jednoho dne ho přijel navštívit dávný přítel, s kterým se neviděl už řadu let.Vyprávěli si co za tu dobu zažili a vzpomínali na staré dobré časy.Dostali se až k tomu, proč sem Mirek přijel.Byl to vetešník a prodával spoustu věcí stejně jako Jan. Přijel se s ním domluvit, jestli by nemohli vést obchod společně.Jan samozdřejmě nebyl proti a hned si začal prohlížet nové zboží. Velmi ho zaujal zaltý roh. Hned vyzvídal co je to zač."Jo, to je kamaráde hodně zajímavá věcička.Údajně patřila indiánům. Když někdo potřeboval pomoc, například když na něj útočili šelmy, zatroubil na tento roh a okamžitě přišla pomoc"."Snad bys takovým báchorkám nevěřil" vymíval se mu Jan, protože nebyl z těch, kteří hned skočí na jakoukoliv hystorku.Ale Mirek si stál za svým a víc už to neřešili.Navečer se strhla pořádná bouřka, kroupy padaly, vítr fičel, no prostě hrůza. "Půjdu už domů, než se to ještě zhorší" řekl Mirek a odešel.Šlo se mu špatně, protože v takovém počasí se nejde dobře asi nikomu. Zastavil se na zastávce a čekal na autobus. Počasí se stále zhoršovalo. Najednou se někde z dáli ozval zvuk...Když se do něj Mirek zaposlouchal, znělo to jako........ nějký roh.POchvíli se to opět opakovalo. Ihned si vzpomněl na tu pověst a indiánech a dostal strach o svého přítele. Okamžitě se rozběhl zpět k obchodu. Dveře byly zamknuté, ještě od té doby co odešel, ale uvnitř se svítilo. Rychle našel klíče a vběhl dovnitř.Na zemi ležel Jan. Vůbec se nehýbal. Mirek rychle zavolal záchranku, která určila, že Jan dostal nejspíše infarkt a že kdyby ho tu Mirek včas nenašel, bylo by pozdě.Když záchranka odjela, uviděl Mirek na stole položený roh.Byl ve stejné poloze, jako když ho ten den pokládal na to samé místo. Ale když Jan dostal infarkt a nikdo jiný nebyl v obchodě, kdo tedy troubil na ten roh???
stopař
Jedna žena se vracela z práce domů. Na zadních sedadlech vezla nějaké meteriály z práce. Bylo už trochu šero, ale v jejím novém autě si připadala prostě úchvatně. Najednou zahlédla v dálce stopaře. Okamžitě zastavila, protože i ona nedávno ještě stopovala auta aby se nějak dostala domů a tak věděla jak dlouho se může jeden člověk načekat.Proto okamžitě zastavila. Stopař otevřel dveře a velmi mile pozdravil a usmál se. Byl to asi nějaký boháč. Měl krásnou vypranou košili, sakovyžehlené jako podle pravítka, na hlavě nízký klobouk a v ruce kufřík. Ten byl velmi pěkný. Kožený se zlatými přezkami. Stopař si okamžitě nastoupil, kufřík dal pod nohy a stále se tvářil velmi mile. Jeli ani ne pět minut když se ten muž zeptal, jestli by si mohl sednout dozadu. Ženě nebylo jasné proč a tak jí musel vysvětlit že ve předu má strach z toho, aby do něčeho nenarazili a že vzadu se cítí klidnější.Za normálních okolností by ho Marta dozadu samozdřejmě pustila a teď, když vzadu byly ty materiály si nebyla jistá. Měla strach aby s nimi ten muž něco neudělal a tak mu situaci vysvětlila. "V tom případě mi prosím zastavte tady na této zastávce." řekl velmi podrážděně a když při odchodu začal nadávat a křičet radši žena šlápla na plyn a z místa ujela.Teprve doma si všimla že ten podivný stopař zapoměl svůj kufřík. Nedalo jí to a podívala se dovnitř. V tom jí došlo proč chtěl ten stopař sedět vzadu. V kufříku byla pečlivě smotaná škrtící struna...
nebezpečný kůn
Tento příběh se údajně doopravdy stal...
Do jednoho města přijel cirkus.Matka vzala svého 5letého synka na velmi populární atrakci ježdění na koni. Posadila dítě na koně a o víc se nezajímala. Když chlapeček slezl z koně opakoval pořád dokola "ten koníček kousl". Matka ho pořádně celého prohlédla, ale nikde neviděla ani kousnutí ani otisky zubů. A tak to nechala být a šli domů. Jenže další den dostal chlapeček vysoké horečky a když zavolala matka doktora, tan jí řekl velmi znepokojující zprávu. Její kluk byl otrávený. Nemohl už nic dělat a chlapec zemřel. Matka se vypravila do cirkusu a důkladně si prohlédla toho koně.Velmi se vyděsila když uviděla, že mu chybí jedno oko a místo něho je v důlku stočená zmije, která pomalu vylézala. Teď už pochopila, že jejího kluka, jí uštknula právě tato zmije...

